Co je to cytomegalovirus?

Cytomegalovirus (zkráceně CMV) je běžným virem patřícím do skupiny tzv. herpesvirů, kam patří například i viry oparu, planých neštovic nebo pásového oparu. Infekce CMV může postihnout lidi všech věkových kategorií a je všudypřítomná. Koluje mezi lidmi a populace je jím z velké části promořena. Ve většině případů se jedná o neškodnou nákazu, ale u rizikových skupin (těhotné ženy a lidé s oslabenou imunitou) může mít vážné následky.

VÝSKYT CMV V BĚŽNÉ POPULACI

V dospělosti se séropozitivita odhaduje na 40 % ve vyspělých zemích a téměř 100 % v rozvojových zemích

Převzato: Balegamire, S.J., McClymont, E., Croteau, A. et al. Prevalence, incidence, and risk factors associated with cytomegalovirus infection in healthcare and childcare worker: a systematic review and meta-analysis. Syst Rev 11, 131 (2022). https://doi.org/10.1186/s13643-022-02004-4.

Po první infekci (primoinfekci) může tato skupina virů zůstat v buňkách po celý život, aniž by se projevovala. Konkrétně CMV setrvává zejména ve slinných žlázách, ledvinách a v bílých krvinkách. Po prostoupení přes buněčnou membránu začne cytomegalovirus uvolňovat svůj genetický materiál, díky kterému se dokáže ochránit před imunitní odpovědí hostitele. Tím je mu umožněno přežít v buňce, aniž by se proti němu naše tělo bránilo. Tento stav nazýváme „latentní“.

Po většinu času tyto viry u zdravých lidí neškodí a neprojevují se. Když se jinak zdraví lidé nakazí CMV, často si toho nejsou ani vědomi nebo mají nespecifické příznaky podobné chřipce: například horečka, kašel, bolest v krku, svalová bolest, únava. Vážné komplikace ovšem může způsobit u pacientů s oslabeným imunitním systémem (jako jsou lidé s HIV nebo ti, kteří užívají léky na potlačení imunity, tzv. imunosupresiva), kdy se latentní infekce může znovu „aktivovat“ a rozvinout do tzv. CMV nemoci. CMV nemoc je závažné onemocnění s klinickými příznaky dle postižení cílového orgánu (např. sítnice oka, plíce, játra, ledviny nebo střeva).

CYTOMEGALOVIRUS – nejčastější infekce u pacientů po transplantaci

Jak vlastně viry fungují?

Viry ke svému životu potřebují buňku jiného organismu (tzv. hostitelskou buňku), ve které se mohou množit.

Částice viru, která napadá buňku se nazývá virion. Viry jsou vždy tvořené bílkovinou (proteinem) a nukleovou kyselinou.

Glykoprotein = výběžky na povrchu obalu. Primární funkce je ochranná, ale zároveň slouží k rozpoznání správné hostitelské buňky a přichycení k jejímu povrchu.

Coat = vnější membránový obal sloužící jako pomocná ochrana, pochází z hostitelské buňky, ale může obsahovat i materiál virového původu.

Kapsida (bílkovinový obal viru) obaluje a chrání nukleovou kyselinu (DNA). Molekuly kapsidy jsou často uspořádány do pravidelných krystalů.

Genom (molekula nukleové kyseliny) je nositelkou genetické informace viru, zajišťuje jeho množení. Nukleové kyseliny (DNA) jsou přirozeně se vyskytující látky, které slouží k přenosu genetické informace v buňkách.

Množení virů obecně probíhá tzv. replikací (zmnožením) v tzv. hostitelské buňce. V první fázi se virus přichytí na povrch hostitelské buňky. Následuje penetrace (proniknutí) viru do buňky, kdy virus nebo jeho část (nukleová kyselina) pronikne do hostitelské buňky. Hostitelská buňka vytvoří během jedné až několika hodin stovky až miliony nových virových částic (tzv. virionů). Poslední fází je vyzrávání (maturace) virových částic a uvolnění viru z buňky, což nastává v okamžiku, kdy buňka naplněná viriony praskne. Namnožené viriony napadají další buňky hostitele.

Množení virů

Jak se cytomegalovirus přenáší?

I když je CMV infekce poměrně častá, nešíří se velmi snadno ani náhodným kontaktem.

Způsoby přenosu můžeme obecně rozdělit podle toho, jak došlo k předání genetické virové informace:

Dědičná infekce: Těhotné ženy se mohou nakazit během těhotenství (rizikovější případ) nebo tím, že se nakazily někdy v minulosti a již přítomný virus se aktivuje příchodem hormonálních a jiných změn v těhotenství. Z infikované matky se pak může přenést virus buď placentou, nebo během porodu na dítě. Rovněž je možná nákaza mateřským mlékem.

Nedědičná infekce: Nakažení člověka jakýmkoliv jiným způsobem než z rodiče na dítě. CMV se může přenášet z člověka na člověka úzkým kontaktem a tělesnými tekutinami. Při transplantaci orgánů může být přenášen darovaným orgánem nebo také krví.

Jak se cytomegalovirus diagnostikuje?

Diagnostiku lze provést několika různými způsoby. Volba konkrétní metody závisí na klinických příznacích, stavu pacienta a účelu testování.

Sérologické (krevní) testy detekují přítomnost specifických protilátek proti CMV v krvi pacienta. Vyšší hladiny mohou naznačovat aktivní infekci nebo předchozí expozici viru. Výhodou je, že tyto metody zjistí přítomnost CMV i po delší době od akutní nákazy.

PCR (polymerázová řetězová reakce): Metoda, která umožňuje detekci genetické informace viru v krvi, moči nebo jiných tělesných tekutinách. Tato metoda může být použita k potvrzení akutní infekce nebo sledování reaktivace viru.

Biopsie: Tato metoda se snaží o izolaci a růst CMV v laboratorní podmínkách z odebraného vzorku (tkáně), což umožňuje přímou identifikaci viru.

Testování na případnou přítomnost a aktivitu CMV je u pacientů po transplantaci součástí pravidelných kontrol.

Jaký je rozdíl mezi CMV infekcí a nemocí?

CMV infekce může být jak bezpříznaková, tak provázena příznaky podobnými viróze, infekční mononukleóze nebo infekci jater. CMV infekce je potvrzena přítomností virové DNA v krvi.

CMV nemoc je závažné onemocnění s přítomností klinických příznaků spojených s postižením některých orgánů.