SLOVNÍČEK ZDRAVOTNICKÝCH POJMŮ

Malý organismus (mikrob), který může způsobovat onemocnění.

Krevní buňky, které bojují proti infekci.

Postup, při kterém je odebrán vzorek tkáně k diagnostickému vyšetření.

Virus způsobující velmi často infekci po transplantaci. Může postihnout plíce a další orgány. Patří do skupiny virů herpes simplex (opary).

Ničení choroboplodných zárodků.

Cukrovka, onemocnění, kdy pacienti mají vysoké hladiny cukru v krvi.

Lék, který zvyšuje množství vytvořené moče.

Deoxyribonukleová kyselina (DNA) patří mezi nukleové kyseliny a je nositelkou genetické informace většiny organismů, včetně člověka. Jsou v ní kódovány veškeré informace důležité pro život – růst (jak má živý organismus vypadat) a přežití organismu.

Lékařský název pro poruchu chuti nebo přetrvávají pachuť v ústech. Jedná se o poruchu kvalitativního charakteru. V jejím důsledků můžete v ústech cítit kovovou, hořkou, slanou nebo žluklou pachuť.

Otok.

Ultrazvukové vyšetření srdce.

Záznam elektrické aktivity srdce.

Bílkovina vytvářená v těle, která je schopná přeměnit látku z jedné formy na jinou.

Jednoduchý cukr.

Hladina cukru v krvi.

Krevní výron v hlubších tkáních.

Léčebná metoda nahrazující funkci ledvin – očišťuje krev od zplodin látkové přeměny.

Krvácení.

Zánět jater.

Druh virů, které způsobují infekci u lidí: herpes simplex (opar) způsobuje vřídky na rtu a pohlavních orgánech; virus herpes zoster způsobuje pásový opar.

Organismus, na jehož těle nebo uvnitř jehož těla cizopasí virus.

Vysoká hladina cholesterolu.

Vysoký krevní tlak.

Forma tuku, která zajišťuje nezbytné funkce v organismu, avšak může rovněž způsobovat srdeční onemocnění.

Žloutenka.

Systém zabezpečující ochranu organismu před invazí cizorodých látek, jako jsou bakterie a viry.

Schopnost odolávat určité infekční chorobě.

Výraz pro snížení aktivity obrany těla proti škůdcům. Imunosuprese je obvykle spojena s poklesem počtu bílých krvinek, podílejících se na obraně organismu.

Léky, které jsou podávány za účelem zabránění rejekce (odmítnutí) transplantovaného orgánu. Některé imunosupresivní léky (tzv. imunosupresiva) se musí užívat celoživotně (tzv. udržovací léčba), zatímco jiné se užívají jen krátce k léčbě rejekční epizody.

Infekcí se rozumí proniknutí choroboplodných zárodků (bakterie, viry, paraziti) do organismu hostitele (člověka nebo zvířete) a jejich rozmnožování. Infekce není to samé, co infekční onemocnění, neboť infekce se nemusí navenek nijak projevit (alespoň zpočátku; někdy je dokonce skrytá i celoživotně). Užíváním imunosupresivních léků se snižuje obranyschopnost organismu proti mikroorganismům jako jsou bakterie, viry a plísně.

Podání léků nebo tekutin přímo do žíly.

Malá jehla s dutou hadičkou, která je zavedena do žíly a používá se k podávání léků anebo tekutin.

Hormon slinivky břišní snižující hladinu cukru v krvi.

Plastová trubička umožňující proudění tekutiny.

Stlačení.

Cévy zásobující srdce kyslíkem.

Kategorie imunosupresivních léků.

Látka, která je obsažena v krvi a v moči, vysoké hladiny kreatininu jsou známkou snížené funkce ledvin.

Situace, kdy člověk má nedostatek normálních bílých krvinek, což může být následkem některých virových nemocí, otrav, pravidelném podávání cytostatik nebo radioaktivního ozařování.

Bílá krvinka tvořená v lymfatické tkáni těla, podílí se na imunitě je zodpovědná za obranu organismu proti infekci. Dělí se na dvě základní skupiny T- a B-lymfocyty. T-lymfocyty bojují s nepřítelem přímo, tedy krvinka proti infekčnímu zárodku. B-lymfocyty bojují proti infekce ze zálohy, prostřednictvím protilátek, které produkují.

Látková přeměna.

Myelosuprese je medicínský výraz po útlum aktivity kostní dřeně, neboli útlum krvetvorby. Při myelosupresi klesá tvorba červených a bílých krvinek a krevních destiček. Výsledkem je nedostatek bílých krvinek (leukopenie) a s tím související náchylnost na infekce, nedostatek červených krvinek (anémie) a s tím související slabost, únava a případně i dušnost a nedostatek krevních destiček (trombocytopenie) a s tím spojené projevy zvýšené krvácivosti.

Zánět srdečního svalu.

Lékař zabývající se chorobami ledvin.

Druh bílé krvinky.

Oslabená forma živého viru, která navodí imunitu, avšak nikoliv dané onemocnění.

Zánět slinivky břišní.

Pocity brnění v končetinách (pocit „špendlíků a jehliček“).

Infekce virem herpes zoster, která obvykle postihuje nerv, v oblasti jeho zakončení se objevují puchýřky a bolest.

Polymerázová řetězová reakce neboli PCR (zkratka pochází z anglického názvu polymerase chain reaction) je snadná a rychlá laboratorní metoda pro vytvoření neomezeného počtu kopií DNA z jediného původního vlákna. Tato DNA pak může být využita k dalšímu výzkumu, např. v genetice a k diagnóze některých infekčních nemocí.

Zápal, zánět plic.

Je stav, kdy dojde ke vniknutí vzduchu do hrudníku nebo do pohrudniční dutiny, plíce se smrští a přestává se podílet na dýchání. Řeší se zavedením hrudního drénu.

Předcházení (nemoci).

Podávaný ústy.

Užívání léků, např. antibiotik nebo antivirotik k prevenci onemocnění.

Definována jako doložené selhání při dosažení >1 log10 snížení v úrovni CMV DNA v plné krvi nebo plazmě na jednu nebo více antivirových terapií.

Odmítnutí, odvržení orgánu je proces, při kterém imunitní systém příjemce (systém zajišťující obranyschopnost organismu) poškozuje transplantovaný orgán, který vnímá jako cizí. Rejekce většinou probíhá mírně, často bezpříznakově a je zjištěna na základě změny laboratorních testů. Většina epizod rejekce může být úspěšně léčena, pokud jsou zjištěny včas. Užívání imunosupresiv má rejekci zabránit. Rozlišuje se akutní rejekce, která se objevuje zpravidla krátce po transplantaci a dobře reaguje na krátkodobou léčbu vysokými dávkami imunosupresiv, a chronickou rejekci, která se rozvíjí pozvolna a plíživě, začíná nejspíše bezprostředně po transplantaci, ale její příznaky se mohou projevit až za řadu let.

Zánět sliznice oka.

Opakovaná operace.

neboli otok plic. Objevuje se zpravidla v prvních dnech po transplantaci. Příčinou je skutečnost, že po dobu transportu a implantace orgánu neproudí do plíce žádná krev. V momentě, kdy se znovu obnoví tok krve do plíce, může vzniknout otok.

Rentgen.

Zotavování se po nemoci.

Navrácení výkonnosti, soběstačnosti, pohyblivosti.

Je zpravidla závažnou komplikací CMV infekce. Jako klinická rezistence (selhání antivirotické léčby) je označován stav, kdy po dvou týdnech řádně vedené léčby nadále přetrvává nebo narůstá virová nálož. Pro potvrzení skutečné virové rezistence je potřeba testování rezistence sekvenační analýzou.

Součást soli (chlorid sodný); elektrolyt, který je hlavní solí v těle.

Příznak.

Léčba.

Tlak krve.

Bílá krvinka, která hraje hlavní roli při rejekci.

Neboli krevní destičky jsou zvláštní částečky krve, které cirkulují v krvi a jakmile se objeví v krevním řečišti netěsnost, ihned ji zalepí. Jejich nedostatek se projevuje krvácivými projevy jak na kůži, tak na sliznicích. Na kůži má obvykle formu drobného tečkovitého krvácení.

Tvorba krevní sraženiny v cévě.

Zviditelnění struktur těla pomocí zvukových vln.

Močovina, konečný produkt metabolismu dusíku v organismu.

Nadměrný obsah močoviny a dalších dusíkatých odpadních produktů v těle.

Nejmenší částice viru, která je schopna infikovat hostitelskou buňku. Je složen z nukleové kyseliny a kapsidu, okolo kterého může být membránový obal.

Velmi malý organismus (mikroorganismus), který způsobuje infekci.